na Blog.cz

Antonov An-2 V roce 1946 dostala Antonovova konstrukční kancelář se sídlem v Kyjevě za úkol vyvinout zemědělský letoun, který by se dal použít i k přepravě osob, nákladů atd. Antonov vypracoval projekt SchA-1 s alternativní montáží pístových motorů AŠ-21 o 600 kW a AŠ-62IR o 734 kW. Zkoušky prototypů z nichž první vzlétl 31.8.1947 skončily v červenci 1948 a jasně prokázaly výhodu verze se silnějším motorem. Potvrdily také, že Antonov měl pravdu když uvedl po druhé světové válce dvouplošník. Získal tak stroj, který při maximální nosnosti vykazoval malé rozměry, s vlastnostmi krátkého vzletu a přistání, s možností operovat s neupravených ploch. Letoun, později při náběhu sériové výroby, označený An-2 měl celokovovou kostru s poloskořepinovým trupem, plátnem potaženými křídly, výškovkou a směrovkou. Letouny první série byly charakteristické čtyřlistou vrtulí s šavlovitě prohnutými listy. Od října 1948 dodával Antonov letouny v nákladní verzi An-2T, v roce 1949 přišla na řadu verze An-2TP pro přepravu osob ( 12) nebo nákladu se zvukově neizolovanou kabinou. An-2P již byl touto izolací vybaven. 20.5. 1964 začaly letové zkoušky modernizované An-2M. Byly na ní použity aerodynamické a technologické inovace, vrtule dostala přímé listy, zdokonalila se izolace pilotní kabiny. Koncem padesátých let začala An-2 licenčně vyrábět východoněmecká firma VEB Flugzeugbau z Drážďan a v roce 1960 zahájil licenční výrobu polský závod PZL Mielec. Pozadu nezůstali ani v Číně, kam bylo vyvezeno ze SSSR několik set An-2 a zahájili bezlicenční výrobu kopie An-2 označené Ju-5 (J-5). Výroba An-2 byla zastavena až na počátku 90tých let minulého století. Celková výroba se odhaduje na 17 000 kusů v nákladních, osobních, zemědělských, výsadkových, vojenských a mnoha dalších verzích. Neuvěřitelně působí informace, že v prvních dvaceti létech po uvedení do provozu zvládly An-2 40% přepravy osob sovětského Aeroflotu což představuje 100 miliónů osob! V devadesátých letech nabídlo několik ruských a ukrajinských firem výměnu pístových hvězdicových motorů za turbovrtulové. Tyto stroje jsou označovány An-3 nebo An-4.

( převzato z knihy V. Němečka - Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Atlas letadel svazek 4, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1984)

Antonov An-2 v polárních barvách Aeroflotu (foto: © Derek Day)

Komerční provozovatelé An-2 v roce 2002
Safari Air (1), SFS (2), Moldaaeroservice (12), Air Livonia (1), Aero Esztergom (5), Trener Air (15), AVS (1), MIAT (2), Air Klapeida (6), Air Special (11), Jas Air (2), Aero Slovakia (7), Falcon Air (2), THK (14), Aerodinos (1), Aguilas Mayas (1), ABAS (6), Air Service CS (1), Tessel Air (1), Aerobratsk (7), Alrosa (14), Altai Airlines (18), Baikal Airlines (3), Balkit Air (2), Bravia (16), Chukotavia (15), Dauria (6), Delta-K (3), Kazan Air Enterprise (16), Khalaktyrka (3), Kirensk Air Enterprise (15), Komiaviatrans (10), Somotlor Wings (5), Lukiavia Trans (2), Murmansk Aviation (4), Naryan-Mar Air Enterprise (21), Nikolaevsk-na-Amure Air Enterprise (19), Norilsk Air Enterprise (19), Novosibirsk Air Enterprise (15), Orel Air Enterprise (52), Orenburg Airlines (33), Perm Air Enterprise (19), Polar Airlines (40), Sakhavia (42), Samara Avia (11), Saransk Air Enterprise (31), Shakhtinsky ARZ (12), Sibia (11), SVB Aolop (13), Tura Air Enterprise (5), Turukhnask Avia (3), Tuva Airlines (10), Tyumenaviatrans (52), Urai Avia (3), Vilyui Avia (14), Vologda Air Enterprise (16), Vostok Airlines (12), Yaroslavl Aviation (2), Yoshkar-Ola Air Enterprise (4), 4-Air (1), White Eagle (3), SAR (16), Berkut (13), Tian-Shan (1), Tselina (10), Air Kirovograd (14), AS Avia (6), Lugansk Air Enterprise (13), Nikolaev Air (26), Veteran Airlines (3), Avia Utilitara Bucuresti (36), Avia Utilitara Calarasi (11), Avia Utilitara Timisoara (7), JAT (12), At La Montana (3), Rutaca (4), Tranaca (2), Transmandu (1), Boniair (5), Macedonian Commercial (7), Azal Agro (76), Rockair (5), North Adria Aviation (1), Aerogaviota (1), Aerotaxi (41), Air Albatros (2), Air Service Berlin (1), Hanseflug (1)